Online řešení sporů s AI – právo na soud, automatizované rozhodnutí a záruky (studie CEPEJ)

Spory o malé částky, reklamace, jednoduché občanské věci: soudy je řeší v obrovském množství a mnoho zemí hledá, jak je zrychlit pomocí technologií. Online řešení sporů (ODR) s prvky AI slibuje rychlé návrhy řešení bez čekání na soud. Studie CEPEJ (Evropská komise pro efektivitu justice při Radě Evropy), součást etické charty o AI v justici z roku 2018, ale upozorňuje: musí zůstat zachována základní záruky spravedlivého procesu. Tento článek ji shrnuje a vysvětluje hlavní pravidla. Nejde o právní poradenství.

Zdroj: European Ethical Charter on the use of AI in judicial systems and their environment (CEPEJ, Rada Evropy, PDF, 2019), příloha I, kapitola 6. Dokument pochází z roku 2018, právní úprava (například pro přeshraniční online spory) se od té doby mohla měnit; ověřte aktuální stav. Související: Etika AI v soudnictví – pět zásad a AI v justici – která použití podporovat.

Aktualizováno: listopad 2026.

Co je ODR a proč se rozšiřuje

Studie uvádí, že všechny evropské soudy se v různé míře potýkají s opakujícími se občanskými spory o nízké částky a že myšlenka usnadnit řízení informačními technologiemi či je vyčlenit ze soudů je široce sdílená. Velká Británie, Nizozemsko a Lotyšsko jsou příklady zemí, které takové více či méně automatizované postupy zavedly nebo se na to chystaly. Pro přeshraniční spory vytvořila EU nařízením č. 524/2013 společný internetový rámec. Rozsah ODR se podle studie postupně rozšiřoval: od omezených online služeb přes alternativní řešení před podáním žaloby až po zavádění do samotného soudního procesu ve formě „elektronických soudních služeb“, a netýká se jen sporů o nízké částky, ale i daňových, sociálních či rozvodových věcí.

Postup posouzení online řešení sporů s AI – vlastní infografika

Argumenty zastánců

Podle zastánců může přístup ke spravedlnosti výrazně zlepšit široké řešení spojující ODR a AI (nebo alespoň expertní systémy). Princip: stěžovatele provede automatizovaná diagnostika sporu sérií otázek, které stroj zpracuje a navrhne řešení. Studie jako příklad uvádí laboratoř Cyberjustice v Montrealu, která spojuje fáze před sporem a samotné řízení do počítačového procesu pro spory s nízkou intenzitou (například malé nároky v Québecu); podle návrhářů jsou přínosy v efektivitě a kvalitě.

Otázky, které CEPEJ klade

Studie ovšem klade řadu kritických otázek:

• Na jakém základě by se vypočítávalo navrhované odškodnění? Jaká metoda? Zpracovává algoritmus informace férově?
• Je návrh určen k projednání kontradiktorně s pomocí vyškolené a certifikované třetí osoby?
• Je přístup k soudu vždy možný?
• Nejde o „digitální solucionismus“, tedy systematické používání technologií k řešení problémů, které do jejich oblasti nemusí patřit?
• Je skutečně použita AI, nebo jen expertní systém či řetězec logických pravidel? V každém případě má být možné slučit systém s požadavky transparentnosti, neutrality a loajality.

Pozor na název: „online soud“ není soud

Studie upozorňuje na možnou záměnu: pokud se mluví o „soudu“, musí jít o organizační formu vymezenou Evropskou úmluvou o lidských právech, nikoli o soukromou instituci s pouhým vzezřením státní justice. Informace pro účastníky musí být pravdivé a nesmějí vyvolávat dojem, že jde o soud. Účastníci mají být jasně informováni, zda je spor zpracováván zcela automatizovaně, nebo za účasti mediátora či rozhodce, a mají mít možnost nesouhlasit s radou a obrátit se na skutečný soud. Studie zmiňuje také nizozemskou praxi, v níž soukromé smlouvy o zdravotním pojištění zřejmě automaticky předpokládají využití ODR před zahájením právního řízení.

Právo na přístup k soudu

Poskytování nástrojů ODR nesmí ovlivnit právo na přístup k soudu ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy, i když toto právo není absolutní a připouští implicitní omezení. Studie cituje rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy z roku 2015, podle níž mají strany ODR zachovat právo na přístup k soudnímu odvolacímu postupu, který splňuje požadavky spravedlivého procesu. Je třeba zvažovat také formy přezkumu řízení a jeho výsledku státními soudy, zejména pokud strana souhlasila s plně automatizovaným řízením.

Kontradiktornost a rovnost zbraní

• Kontradiktornost. Studie považuje za nezbytné zpřístupnit občanům, a především stranám sporu, dostatek kvantitativních informací (například počet rozhodnutí použitých ke stanovení tarifu) a kvalitativních informací (původ rozhodnutí, reprezentativnost vzorků, rozložení rozhodnutí podle kritérií, jako je ekonomický a sociální kontext), aby bylo možné porozumět, jak byly tarify sestaveny, posoudit jejich limity a debatovat o nich před soudcem.
• Rovnost zbraní. Použití technologických prostředků nemá vytvářet nerovnováhu mezi stranami. Obavou je, že digitální prostředky mohou jedné straně usnadnit řízení a druhé ztížit.

Právo nebýt předmětem automatizovaného rozhodnutí

Studie připomíná, že v Evropě byl nedávno zaveden závazný ochrannější rámec: článek 22 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) výslovně stanoví, že subjekt údajů má právo nebýt předmětem rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, s určitými výjimkami (například souhlas). I tehdy musí správce zavést vhodná opatření na ochranu práv, svobod a oprávněných zájmů subjektu, včetně práva na lidský zásah, vyjádření vlastního stanoviska a napadení rozhodnutí. Podobně modernizovaná Úmluva č. 108 Rady Evropy (čl. 9 odst. 1 písm. a) stanoví právo nebýt podroben rozhodnutí, které se jej významně dotýká a je přijato výhradně na základě automatického zpracování, bez zohlednění jeho názoru; výjimku tvoří rozhodnutí povolená zákonem s odpovídajícími zárukami. Vysvětlující zpráva zdůrazňuje, že osoba, které se čistě automatizované rozhodnutí týká, musí mít možnost jej zpochybnit a doložit například nepřesnost údajů nebo nevhodnost profilu pro jeho situaci; právo na znalost logiky zpracování zmiňuje také čl. 9 odst. 1 písm. c) Úmluvy a GDPR (čl. 13, 14 a 15). Podobný problém v praxi řešilo například nizozemské řízení o automatizovaném systému rozhodujícím o dusíkových povoleních, které skončilo až před Soudním dvorem EU (věci C-293/17 a C-294/17).

Co z toho plyne v praxi

Následující body jsou úvahy autora článku:

1. ODR je doplněk, ne náhrada soudu. Cesta k soudu musí zůstat otevřená.
2. Říkejte, co je automatizované. Strany mají vědět, zda s nimi „jedná“ stroj.
3. Neříkejte tomu soud, pokud jím není.
4. Zpřístupněte základ návrhů. Strany potřebují vědět, odkud tarify pocházejí.
5. Člověk musí mít poslední slovo, pokud rozhodnutí významně dopadá na práva.
6. Hlídejte nerovnost. Silnější strana s lepšími nástroji nesmí mít neférovou výhodu.
7. Hodnotěte případ od případu. Nasazení AI do ODR se musí posuzovat podle rizik.

Kde najít další informace

Znění článku o automatizovaném rozhodování najdete v GDPR, čl. 22, výklad v českém prostředí nabízí Úřad pro ochranu osobních údajů. Judikaturu k právu na spravedlivý proces najdete na webu ECHR, informace o českém soudnictví na stránkách Ministerstva spravedlnosti. Evropský rámec pro AI popisuje Evropská komise, kde je správa spravedlnosti uvedena mezi oblastmi vysokého rizika. Pro spotřebitelské spory je užitečný Finanční arbitr, který řeší spory v oblasti finančních služeb, a pro další oblasti Česká obchodní inspekce.

Jak poznat spolehlivou službu online řešení sporů

Pokud zvažujete využít online službu k řešení sporu, položte si několik otázek. Kdo službu provozuje a jaké má oprávnění? Jak vzniká návrh řešení a kdo za něj odpovídá? Je jasně uvedeno, zda rozhoduje člověk, nebo automat? Jsou náklady a podmínky srozumitelné předem? Je zřejmé, že se můžete obrátit na soud, pokud s návrhem nesouhlasíte, a jaké lhůty přitom hrají roli? Služba, která tyto otázky nezodpoví, nebo naopak slibuje „rozhodnutí bez soudu“ a tlačí na rychlý souhlas, si zaslouží opatrnost. U sporů s vyšším dopadem je vhodné poradit se s advokátem či s odbornou poradnou, protože souhlas s návrhem může mít právní následky.

Praktický příklad (smyšlený)

Provozovatel online platformy nabízí řešení reklamací spotřebitelů pomocí AI, která navrhuje „férové vyrovnání“. Před spuštěním ho právník upozorní, že platforma nesmí tvrdit, že jde o soud, musí sdělit, že návrh je automatický, a musí uživatele poučit o možnosti obrátit se na soud nebo mediátora. Provozovatel zveřejní, z jakých dat návrhy vycházejí, a zavede možnost žádat lidské přezkoumání. Příklad je smyšlený.

Kontrolní seznam – vlastní infografika

ODR a AI v kostce

Základní údaje – vlastní infografika

Výhody a nevýhody

Souhrn – vlastní infografika

Související články

V kategorii AI v oborech najdete také AI v pojišťovnictví.

Shrnutí

Podle studie CEPEJ může ODR s AI zlepšit přístup ke spravedlnosti, ale nesmí oslabit právo na soud, kontradiktornost a rovnost zbraní. Služba se nesmí vydávat za soud, strany musí vědět, zda je řízení automatizované, a mít cestu k soudu. Čl. 22 GDPR a Úmluva 108 chrání před rozhodnutími založenými výhradně na automatizovaném zpracování a zaručují lidský zásah. Je třeba se vyvarovat „digitálního solucionismu“. Nejde o právní poradenství.

Často kladené otázky k ODR a AI