Samojízdící auta a úrovně autonomie 0–5 – co umějí, co smí řidič, legislativa v ČR od 2026 a rizika

Slova jako „autopilot“, „samořiditelné auto“ či „autonomní jízda“ zní jednoduše, ale ve skutečnosti pokrývají zcela odlišné situace: od tempomatu, který drží odstup, po robotaxi bez řidiče. V marketingu se pojmy míchají, což vede k nebezpečnému nedorozumění: řidiči si myslí, že auto zvládne víc, než je pravda, a spoléhají na systém, který vyžaduje jejich pozornost. Proto se používá mezinárodní klasifikace SAE J3016 s úrovněmi 0 až 5, která určuje hlavně jedno: kdo je v dané chvíli za řízení odpovědný, člověk, nebo systém.

V článku vysvětlujeme jednotlivé úrovně autonomie, čím se liší asistent řidiče od autonomního systému, co umí úroveň 3 a robotaxi (úroveň 4), jak je to s legislativou v Česku od roku 2026, kdo odpovídá za nehodu, jaká jsou rizika (přehnaná důvěra, převzetí řízení, kybernetika, soukromí) a co z toho plyne pro řidiče. Čerpáme z přehledu AutoHled: Autonomní řízení – průvodce úrovněmi SAE 0–5 a co platí v Česku od roku 2026, článků FDrive: Od Nového roku můžeme jezdit bez držení volantu, Lupa.cz: Autonomní řízení v Česku oficiálně odstartovalo, Můj právník: Provoz autonomních vozidel v ČR, Deník: Novela pro autonomní vozidla, Právní prostor: Autonomní vozidla a legislativa, E15: Auta bez volantu a řidiče? a zákona o silničním provozu. Zdroje se v detailech liší (například v tom, co smí řidič dělat během automatické jízdy nebo které systémy jsou v nabídce); vždy platí znění zákona, pokyny výrobce a vaše schválení vozidla.

Související články: AI v autech: autonomní řídící asistenty, AI v dopravě a chytrých městech a AI v MHD a veřejné dopravě.

Aktualizováno: listopad 2026.

Úrovně autonomie SAE 0–5

Klasifikace podle SAE J3016 (kterou podle českého přehledu přejímají i Evropa a Česko) rozlišuje:

• Úroveň 0 – bez automatizace: řidič dělá vše; systém může jen varovat (například varování před kolizí).
• Úroveň 1 – asistence řidiče: auto pomáhá buď s rychlostí (adaptivní tempomat), nebo s řízením (udržování v pruhu), ne s obojím současně. Řidič řídí a dohlíží.
• Úroveň 2 – částečná automatizace: auto zvládá zároveň rychlost i řízení (například asistent v pruhu s adaptivním tempomatem), ale řidič musí neustále dohlížet a být připraven zasáhnout. Většina dnešních „autopilotů“ spadá sem.
• Úroveň 3 – podmíněná automatizace: za určitých podmínek řídí systém a řidič se smí věnovat jiné činnosti, ale musí být připraven převzít řízení, jakmile o to systém požádá.
• Úroveň 4 – vysoká automatizace: systém zvládá jízdu v definovaném prostředí (například v určitém městě či na určených trasách) bez řidiče; mimo něj nejede; příkladem jsou robotaxi na vybraných územích.
• Úroveň 5 – plná automatizace: systém zvládne jízdu kdekoli a za všech podmínek; zatím spíše cíl než realita.

Rozhodující není název systému, ale zdokumentovaná role člověka: marketingové označení „autopilot“, „pilot“ či „end-to-end“ úroveň neurčuje. U úrovní 0–2 odpovídá za jízdu řidič, od úrovně 3 přebírá v daném režimu odpovědnost systém.

Orientační schéma změny role řidiče podle úrovně autonomie – vlastní infografika

Co umí úroveň 3 a robotaxi

• Úroveň 3 v praxi: příkladem je podle zpráv systém německé automobilky schválený v Německu pro provoz na dálnicích do rychlosti 95 km/h za stanovených podmínek; zdroje se však liší v tom, zda jsou takové systémy stále v nabídce a v jakých zemích, proto ověřte u výrobce a dovozce. Obecně platí, že úroveň 3 funguje jen za přesně daných podmínek (typ silnice, rychlost, počasí, stav senzorů).
• Robotaxi (úroveň 4): služby bez řidiče fungují v omezeném počtu měst a na definovaných územích (zdroje zmiňují například americká města); neznamenají, že by auto zvládlo jízdu všude. Údaje o počtech jízd a bezpečnosti pocházejí od provozovatelů a mění se.
• Asistenti v běžných autech (úroveň 1–2): i když se jmenují „autopilot“, vyžadují pozornost řidiče a ruce a oči na silnici; odpovědnost zůstává na řidiči.
• Jak systém funguje: kombinace kamer, radarů, lidaru, ultrazvuku, map a AI modelů, které rozpoznávají objekty, odhadují chování ostatních a plánují trasu; viz AI v autech: autonomní řídící asistenty.
• Operační doména (ODD): systém funguje jen v definovaném prostředí; mimo něj musí předat řízení nebo bezpečně zastavit.

Legislativa v Česku od roku 2026

• Novela zákona o silničním provozu: podle FDrive platí od 1. 1. 2026 novela č. 130/2025 Sb., která do zákona č. 361/2000 Sb. přidala § 79b o provozu automatizovaných vozidel; jde o podmíněnou automatizovanou jízdu úrovně 3. Znění viz zákon o silničním provozu.
• Aktivace: autonomní jízda se aktivuje až při splnění technických a provozních podmínek (například lokalita, počasí, funkce senzorů); řidič nemá právní nárok na její spuštění ani na délku trvání (Lupa.cz).
• Homologace: vozidlo musí mít schválený systém úrovně 3 podle podmínek EU. Podle zpráv Ministerstvo dopravy uvedlo, že výrobci musí vozidla pro český provoz homologovat, a že proto bylo brzy hodnotit dopad; zda je nějaké vozidlo již schváleno, ověřte u výrobce či dovozce.
• Převzetí řízení: řidič musí být na místě a schopen vozidlo ovládat; podle článků musí na výzvu systému převzít řízení, přičemž vozidlo mu na to dá nejméně 10 sekund.
• Černá skříňka: podle Lupy musí mít vozidlo záznamové zařízení („černou skříňku“), které zaznamenává, kdo v daný okamžik řídil; policie může žádat o ověření, zda řídil člověk, nebo systém.
• Co smí řidič dělat: zdroje se liší. FDrive uvádí, že se během autonomní jízdy nemusí držet volantu ani neustále sledovat provoz, zatímco Lupa upozorňuje na dále platné povinnosti (zákaz alkoholu, připoutání, zákaz držení telefonu v ruce). Přesný rozsah dovolených činností ověřte v zákoně a v návodu vozidla.
• Testovací oblasti: Centrum dopravního výzkumu vytvořilo katalog testovacích oblastí pro autonomní vozidla v běžném provozu.
• Vyšší úrovně: úrovně 4–5 nejsou na českých silnicích v dohledné době reálné jako běžný provoz; novela vytváří rámec pro pilotní projekty a testování.
• Jiné obory: autonomní vlaky jezdí v ČR podle zpráv pouze ve zkušebním provozu s dohledem osoby.

Kdo odpovídá za nehodu

• Do úrovně 2 odpovídá řidič; systém je pomocník.
• U úrovně 3 v aktivním režimu přebírá část odpovědnosti vozidlo a podle novely se mění definice řidiče a rozdělení povinností (podle Deníku); zároveň se řeší otázky odpovědnosti výrobce, provozovatele a pojištění; podle Lupy se pojišťovny na situaci připravují a za povinné ručení odpovídá provozovatel vozidla.
• Presumpce a důkaz: podle FDrive platí vůči řidiči presumpce, že řídil, a je třeba být schopen doložit, že řídilo vozidlo; proto je důležitý záznam.
• Nevyjasněné otázky: podle právních rozborů (Právní prostor) zůstává řada otázek otevřených (odpovědnost za škodu, přístup k datům, pojištění). Viz též Kdo nese odpovědnost za chyby AI.
• Praktická rada: před jízdou si ověřte režim systému, jeho schválení a pokyny výrobce; při nehodě zajistěte záznamy a informujte pojišťovnu.

Kontrolní seznam – vlastní infografika

Rizika

1. Přehnaná důvěra: řidiči spoléhají na systém, který vyžaduje pozornost; marketing „autopilot“ k tomu svádí.
2. Převzetí řízení: člověk, který se věnoval jiné činnosti, potřebuje čas a pozornost na reakci; výzva s krátkým limitem může být problém.
3. Hraniční situace: neobvyklé dopravní značení, stavby, špatné počasí, nehody, chování ostatních účastníků a zvířata; systémy mohou selhat.
4. Chyby senzorů a software: znečištěné čidlo, výpadek, chybná detekce; viz Proč AI halucinuje pro obecné chování modelů.
5. Kybernetická bezpečnost: vozidlo jako počítač v síti; aktualizace a ochrana proti napadení; viz AI v kybernetické obraně.
6. Soukromí a data: auto zaznamenává polohu, jízdu a někdy video z kamer; viz AI a ochrana osobních údajů (GDPR) a Kamery a rozpoznávání obličeje ve městech.
7. Etická rozhodnutí a transparentnost: jak systém rozhoduje v kritické situaci a jak se dokládá.
8. Pojištění a odpovědnost: nejasná pravidla mohou komplikovat řešení škod.
9. Pracovní místa: dopady na řidiče z povolání; viz Budoucnost AI a dopad na zaměstnání.
10. Nerovnoměrný přístup: drahá technologie a dostupnost jen v některých oblastech.

Co z toho plyne pro řidiče

• Neřiďte se názvem, ale návodem: přečtěte si, co systém smí a nesmí, a jaká je vaše role.
• Nezkoušejte „obelstít“ systém (například simulací držení volantu): je to nebezpečné a může být protizákonné.
• Dbejte na aktualizace a servis: čidla čistěte, software aktualizujte z oficiálních zdrojů.
• Pojištění a smlouvy: informujte pojišťovnu o funkcích vozidla.
• Mějte vždy plán B: počítejte s výpadkem systému a převzetím řízení.
• Sledujte legislativu: pravidla se rychle vyvíjejí; informace najdete na webu Ministerstva dopravy a v zákoně o silničním provozu.
• Chodci a cyklisté: automatizovaná vozidla se budou potkávat s lidmi; viz AI řízení semaforů pro související technologie ve městech.

Úrovně autonomie v kostce

Základní údaje – vlastní infografika

Výhody a nevýhody

Souhrn pro řidiče – vlastní infografika

Související články

V kategorii AI v dopravě a chytrých městech najdete také AI řízení semaforů, AI navigace a mapy a AI parkování a sdílená mobilita.

Shrnutí

Úrovně autonomie SAE 0–5 určují, kdo je za jízdu odpovědný: do úrovně 2 řidič, který musí dohlížet, od úrovně 3 za podmínek systém, ale člověk musí být připraven převzít řízení. V Česku platí od 1. 1. 2026 novela umožňující úroveň 3 (§ 79b), s požadavky na homologaci, záznam o tom, kdo řídil, a převzetí řízení, zdroje se ale liší v detailech. Řiďte se návodem, ne marketingovým názvem, a pamatujte, že přehnaná důvěra v asistenty je největší riziko.

Často kladené otázky k samojízdícím autům