Poplatky v platebním styku – kdy smí banka účtovat úplatu a kdy ne (ZoPS v kostce)

Bankovní poplatky jsou téma, které vzbuzuje podrážděnost: někdy se zdají logické, jindy absurdní („poplatek za to, že mi banka řekla, že platbu odmítla?“). Zákon o platebním styku (ZoPS) obsahuje několik konkrétních ustanovení, která říkají, kdy se banka a klient mohou dohodnout na úplatě a jak vysoká smí být. Tento článek shrnuje hlavní z nich jako rozcestník k podrobným výkladům a dává tipy, jak ceník číst a poplatky porovnávat.

Údaje vycházejí z platného znění zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku (§ 157, 159, 160, 167, 186 a 254; stav k 13. 11. 2026). Jde o obecný výklad, ne právní ani finanční poradenství; výši poplatků určují ceníky bank, zákon vymezuje, za co a za jakých podmínek se lze na úplatě dohodnout. Ceníky ověřte u své banky.

Související články: Změna banky – převod platebního účtu, Poplatky za účet a jejich porovnání a Stížnost na banku – finanční arbitr.

Aktualizováno: listopad 2026.

Jak zákon k poplatkům přistupuje

Zákon nestanoví cenu bankovních služeb, ale u vybraných činností vymezuje, zda je smí banka zpoplatnit: obvykle slovy „dohodnou-li se“ či „mohou se dohodnout, že poskytovateli náleží úplata“. To znamená, že poplatek musí být ve smlouvě či v ceníku, který je její součástí; nelze ho přidat dodatečně bez souhlasu a oznámení. U některých případů zákon stanoví i strop (například skutečné náklady).

Postup kontroly poplatků v ceníku banky – vlastní infografika

Úplata za informaci o odmítnutí platby: § 159 odst. 3

Podle § 159 odst. 3 se banka a uživatel mohou dohodnout, že bance náleží úplata za poskytnutí či zpřístupnění informace o odmítnutí platebního příkazu. V praxi je informace v aplikaci často zdarma, ale papírové oznámení či zvláštní forma mohou být zpoplatněny. Viz Banka odmítla platbu.

Úplata za odvolání příkazu a souhlasu: § 160 odst. 5 a § 157 odst. 4

Podle § 160 odst. 5 se mohou dohodnout, že bance náleží úplata za odvolání platebního příkazu, byl-li odvolán po uplynutí lhůt podle § 160 odst. 1 až 3. Podle § 157 odst. 4 obdobně u odvolání souhlasu plátce. Zrušit včas (před přijetím příkazu či do konce provozní doby předchozího dne) je tedy zpravidla bezplatné, zatímco pozdější zásah může být zpoplatněn. Viz Odvolání platebního příkazu a souhlasu.

Úplata za novou kartu po ztrátě či zneužití: § 167

Podle § 167 se banka a uživatel mohou dohodnout na úplatě za vydání nového platebního prostředku v důsledku ztráty, odcizení, zneužití či neoprávněného použití; úplata nepřevyšuje skutečné náklady banky na vydání. Zákon tedy stanoví strop. Viz Ztráta či odcizení karty. Zablokování samo o sobě zákon nezpoplatňuje (ceník ale může obsahovat různé položky; ověřte).

Úplata za pomoc při chybné platbě: § 186 odst. 3

Podle § 186 odst. 3 se mohou dohodnout, že bance náleží úplata za jednání ve prospěch plátce při platbě s nesprávným identifikátorem příjemce (vyvinutí úsilí o vrácení a poskytnutí údajů). Viz Platba na špatný účet. Ceníky bank obvykle uvádějí poplatek za „vyhledání platby“ či „reklamaci chybné platby“.

Úplata příjemce za použití platebního prostředku: § 254

Odlišný případ: nejde o banku, ale o příjemce platby (obchodníka). Podle § 254 mu náleží úplata za použití platebního prostředku nejvýše do výše přímých nákladů a nenáleží u regulovaných karetních plateb a eurových úhrad a inkas; o úplatě i slevě musí informovat předem. Viz Příplatek za platbu kartou.

Poplatky při směně měn: § 254a

Při nabídce směny měn u bankomatu či v obchodě musí nabízející před platbou informovat o úplatě a kurzu, jinak mu úplata ani rozdíl proti referenčnímu kurzu ECB nenáleží. Viz Dynamická směna měn.

Kde zákon žádnou úplatu nepřipouští

Z přehledu je vidět, že zákon neumožňuje libovolné zpoplatnění všeho. Například u neautorizovaných plateb má banka povinnost nápravy a zákon stanoví její postup a lhůty; poplatek za to se nemá účtovat; viz Neautorizovaná platba a reklamace. Podobně změna banky je upravena zvláštními pravidly; viz Změna banky. Pokud vám banka zpoplatní věc, kterou smlouva ani ceník nezmiňuje, požádejte o vysvětlení a vrácení.

Jak poplatky porovnávat

1. Vyhledejte ceník (součást rámcové smlouvy či na webu banky).
2. Zaměřte se na položky, které budete používat: vedení účtu, karta, výběry z cizích bankomatů, platby v zahraničí, okamžité platby.
3. Spočítejte roční náklady pro svůj způsob užívání.
4. Zohledněte „zvláštní“ poplatky: odvolání, nová karta, vyhledání platby: dokážou překvapit.
5. Porovnejte s alespoň dvěma dalšími bankami; viz Poplatky za účet a jejich porovnání.
6. Sledujte oznámení o změnách podmínek; viz Změna podmínek banky.

Jak reklamovat poplatek

Pokud se domníváte, že vám banka účtovala poplatek neoprávněně:

1. Zkontrolujte smlouvu a ceník platné v době poplatku.
2. Požádejte banku písemně o vysvětlení a vrácení.
3. Uložte důkazy: výpis, ceník, komunikaci.
4. Podejte stížnost; při neúspěchu zvažte finančního arbitra; viz Stížnost na banku – finanční arbitr.
5. Sledujte lhůty pro reklamaci a stížnost uvedené v podmínkách banky.

Další informace: Česká národní banka – Chraňte své peníze, Česká obchodní inspekce, E-Bezpečí a Policie ČR.

Přehled o poplatcích a roční zpráva

Banky mají povinnost poskytovat přehled o poplatcích za platební účet a informovat o nich způsobem, který umožní porovnání. Pokud nevíte, kolik platíte, požádejte banku o přehled za uplynulé období či si ho stáhněte z internetového bankovnictví; podrobnosti viz Poplatky za účet – přehled o úplatách. Jednou ročně se vyplatí projít všechny položky a ověřit, zda stále odpovídají tomu, jak účet využíváte. Pokud banka změní podmínky, máte právo smlouvu vypovědět; viz Změna podmínek a výpověď smlouvy o účtu.

Jak omezit poplatky v praxi

Většinu poplatků lze snížit bez zásadních kompromisů: využívejte bankomaty své banky, plaťte převodem a QR kódem místo drahých způsobů, vyhýbejte se hotovostním operacím, kontrolujte, zda neplatíte za služby, které nepotřebujete (pojištění karet, SMS upozornění), a zvolte účet, jehož tarif odpovídá tomu, jak ho skutečně používáte. U plateb v zahraničí volte místní měnu a kartu s výhodnějšími podmínkami. Pokud zvažujete změnu banky, využijte zákonem upravený převod účtu; viz Změna banky – převod platebního účtu.

Co dělat, když si nejste jisti

Pokud ceníku nerozumíte, požádejte banku o vysvětlení konkrétních položek písemně a uschovejte odpověď. U závažných sporů pomůže spotřebitelská poradna či finanční arbitr. Pamatujte, že poplatek, který není ve smlouvě či ceníku, nemá oporu, a že u některých položek zákon stanoví strop nebo podmínku informování. Neplaťte rutinně všechno, co vám přijde na výpisu, bez kontroly; několik minut kontroly občas ušetří stovky či tisíce korun ročně.

Praktický příklad (smyšlený)

Jakub zruší platbu až v den splatnosti, po konci provozní doby banky, a banka mu naúčtuje poplatek za odvolání. Jakub si ověří, že ceník poplatek obsahuje a že lhůta uplynula. Příště platbu zruší včas a poplatek ušetří. Příklad je smyšlený.

Kontrolní seznam – vlastní infografika

Poplatky v kostce

Základní údaje – vlastní infografika

Výhody a nevýhody

Souhrn – vlastní infografika

Související články

V kategorii Mobilní bankovnictví a platby najdete také Push notifikace a potvrzení plateb a Open banking a PSD2.

Shrnutí

Zákon o platebním styku výslovně umožňuje bance dohodnout úplatu například za informaci o odmítnutí platby (§ 159), odvolání příkazu či souhlasu po lhůtě (§ 160, 157), novou kartu po ztrátě nejvýše za skutečné náklady (§ 167) a pomoc při chybné platbě (§ 186). Úplata příjemce za použití platebního prostředku je omezena (§ 254) a při směně měn nenáleží bez předchozího informování (§ 254a). Poplatek musí být ve smlouvě či ceníku; ceníky srovnávejte a neoprávněné poplatky reklamujte.

Často kladené otázky k poplatkům v platebním styku