Kamery a rozpoznávání obličeje ve městech – AI Act, pražské letiště, GDPR a práva občanů

Městské kamery se dlouho používaly jednoduše: natáčely se záběry, které si operátor prohlížel a v případě potřeby je policie vyžádala. Umělá inteligence ale umožňuje víc: kamery mohou samy rozpoznávat události (shromáždění lidí, opuštěný předmět, kolizi, neobvyklý hluk), počítat osoby a vozidla a v nejcitlivějším případě rozpoznávat obličeje a porovnávat je s databází. Pro bezpečnost to znamená nové možnosti; pro občany zásah do soukromí, svobody pohybu a shromažďování. Proto Evropská unie přijala v AI Act přísná pravidla, která plošné sledování obličejů ve veřejném prostoru v zásadě zakazují s úzkými výjimkami. V Česku se kolem toho vede veřejný spor.

V článku vysvětlujeme rozdíl mezi běžnou kamerou, analýzou obrazu a rozpoznáváním obličejů, co říká AI Act (čl. 5) a jeho výjimky, jak vypadá případ pražského letiště a spor o českou legislativu, co požaduje GDPR a metodika ÚOOÚ pro kamerové systémy, jaká jsou rizika (chyby, zaujatost, odrazování od shromažďování) a jaká práva mají občané. Čerpáme z textu čl. 5 AI Act, článku ePravo: Povolení kamerového systému s identifikací osob na letišti, příspěvku EDRi / Iuridicum Remedium: Czech police forced to turn off facial recognition cameras at the Prague airport, zpráv Echo24: EU začala svazovat umělou inteligenci a Echo24: Vnitro razí cestu volnému sledování na letištích, reportáže ČT24: Velký bratr může i slyšet, právního přehledu Právní prostor: Legalita zavedení technologie rozpoznávání obličeje, ARROWS: Camera systems – new rules for 2024, prezentace ÚOOÚ k kamerovým systémům a stránky Policie ČR o městském kamerovém systému. Jde o rychle se vyvíjející právní oblast a část zdrojů je pro určité postoje; aktuální stav ověřte; nejde o právní poradenství.

Související články: Samojízdící auta: úrovně autonomie, Chytrá města: senzory a soukromí a Deepfake: jak poznat.

Aktualizováno: listopad 2026.

Tři různé úrovně: kamera, analýza, identifikace

1. Běžná kamera: záznam či přenos obrazu; i to je zpracování osobních údajů, pokud jsou osoby identifikovatelné. Podle metodiky ÚOOÚ (podle shrnutí) se pravidla vztahují i na přenos v reálném čase bez záznamu; správce musí provést test proporcionality (zda je systém vhodný a nutný).
2. Analýza obrazu (AI): systém hledá události a vzorce bez zjišťování totožnosti (počítání osob, detekce kolize či opuštěného předmětu, odhad hustoty davu). Je méně invazivní než identifikace, ale stále zasahuje do soukromí a může mít skryté funkce.
3. Rozpoznávání obličejů a biometrická identifikace: systém porovnává tvář s databází a určuje, o koho jde. Je to nejcitlivější využití, protože umožňuje sledování konkrétních lidí.

Pro posouzení je zásadní zjistit, co systém skutečně dělá a zda identifikuje osoby. Pojem „chytrá kamera“ sám o tom nic neříká.

Orientační postup posouzení kamerového systému s AI – vlastní infografika

AI Act: zákaz s úzkými výjimkami

Podle článku 5 odst. 1 písm. h) AI Act je zakázáno používat systémy biometrické identifikace na dálku v reálném čase ve veřejně přístupných prostorech pro účely vymáhání práva, s výjimkou případů, kdy je to nezbytně nutné pro jeden z těchto cílů:

• cílené vyhledávání obětí únosů, obchodování s lidmi či sexuálního vykořisťování a vyhledávání pohřešovaných osob,
• prevence konkrétního, závažného a bezprostředního ohrožení života či bezpečnosti osob nebo teroristického útoku,
• lokalizace či identifikace podezřelého z trestného činu uvedeného v příloze, za který lze uložit trest alespoň čtyři roky.

Další podmínky podle textu nařízení: systém se použije jen k potvrzení totožnosti konkrétně cílené osoby, po posouzení dopadů na základní práva a registraci v databázi EU, s předchozím povolením justičního orgánu nebo nezávislého správního orgánu (v naléhavých případech lze začít a žádost podat do 24 hodin), bez rozhodnutí s nepříznivými právními účinky výlučně na základě výstupu systému, s oznámením dozorovým orgánům; členské státy mohou použití zcela či částečně povolit, upravit podrobnosti nebo zavést přísnější pravidla. Zákaz se týká vymáhání práva; pro jiné účely platí GDPR (zpracování biometrických údajů) a další předpisy. AI Act dále zakazuje některé další postupy (například plošné necílené získávání obrazů obličejů z internetu či kamer pro tvorbu databází); přesné znění ověřte v nařízení.

Případ pražského letiště

• Systém od roku 2018: podle EDRi / Iuridicum Remedium (říjen 2025) policie na pražském letišti používala od roku 2018 kamerový systém s rozpoznáváním obličejů, který porovnával cestující s databází hledaných nebo pohřešovaných osob; systém byl podle organizace vypnut v srpnu 2025. Organizace na problém upozorňovala od roku 2021 a kontrola Úřadu pro ochranu osobních údajů podle ní potvrdila podezření na porušení zákona o ochraně osobních údajů; podle autorů byl provoz po únoru 2025 též v rozporu s AI Act, protože chybělo soudní povolení. To je stanovisko organizace; policie a další strany mohou věc vnímat jinak.
• Povolení soudu: podle ePravo (únor 2026) Vrchní soud v Praze na žádost správce bezpečnostního systému (podanou v prosinci 2025) povolil na mezinárodním letišti izolovaný systém umělé inteligence, který detekuje obličeje a v reálném čase je porovnává s databází Policie ČR; soud shledal splněné podmínky podle AI Act, uznal zásah do soukromí a ochrany osobních údajů, ale poukázal na „legitimní a zvlášť naléhavý veřejný zájem“ a zdůraznil, že jde o cílenou detekci, nikoli plošné rozpoznávání, účelové zpracování omezené na nezbytný prostor a čas a omezený přístup k výstupu. Doba povolení a počet kamer jsou z bezpečnostních důvodů neveřejné; po uplynutí povolení je nutná nová žádost, která posoudí dopady a účinnost, což soud označil za „klíčovou pojistku“ proti rutinnímu využívání.
• Význam: případ ukazuje, že ve skutečnosti probíhají soudní povolovací procesy a že hranice mezi zakázaným a povoleným použitím je předmětem sporu.
• Co zůstává sporné: kritici zpochybňují, zda je takové použití dostatečně úzké a kontrolované a zda česká úprava poskytuje záruky.

Spor o českou legislativu

• Návrhy zákonů: média (Echo24) popsala návrh Ministerstva vnitra, který by rozšířil možnosti kamerových systémů s rozpoznáváním obličejů a biometrie; kritici jej označují za příliš široký a hovoří o „čínském modelu“, zatímco ministerstvo argumentuje bezpečností. Další zprávy uvádějí, že některé návrhy podléhaly legislativnímu řízení; aktuální stav a konečné znění ověřte v legislativním procesu.
• Argumenty pro: účinnější vyhledávání hledaných osob, prevence terorismu a závažné kriminality, ochrana veřejných prostor.
• Argumenty proti: plošné sledování, riziko zneužití, chyby a zaujatost, odrazování od shromažďování a svobodného pohybu, nejasná kontrola a nedostatečné záruky; viz Rizika AI: bias a diskriminace.
• Evropský rámec: členské státy musí návrhy sladit s AI Act, GDPR a směrnicí o ochraně údajů v trestním řízení; kritici upozorňují na riziko nesouladu.
• Veřejné mínění: názory se liší podle bezpečnostní situace a důvěry v instituce.

Městské kamerové systémy a AI v Česku

• Městské kamerové systémy provozují obce a městské policie; pravidla provozu a využití záznamů upravuje zákon a metodiky; viz Policie ČR: městský kamerový systém.
• Pokročilé funkce: podle reportáží (například ČT24) města zvažovala či testovala kamery se zvukovou analýzou, například pro měření hluku na veřejných místech; aktivisté upozorňují na riziko nepřetržitého zaznamenávání zvuku a na střet zájmů při zpracování studie. Zda a jak je takový systém nasazen, ověřte u města.
• Kontrola operátorů: podle zprávy pražská městská policie umí sledovat, co operátor prohlíží; to je jeden z ochranných prvků proti zneužití.
• Další použití: počítání osob a vozidel, detekce kolizí, řízení dopravy; viz AI řízení semaforů a AI v MHD a veřejné dopravě.
• Zpětné prohledávání záznamů: vyhledávání osoby podle oblečení či obličeje v archivu je samostatný právní problém (AI Act upravuje i následnou biometrickou identifikaci jako vysoce rizikovou).

GDPR, ÚOOÚ a práva občanů

• Správce a účel: kdo kamery provozuje, musí mít právní základ, jasný účel, informovat veřejnost (cedule, informace) a zajistit bezpečnost záznamů a omezenou dobu uchování; viz ARROWS: kamerové systémy a prezentace ÚOOÚ.
• Test vhodnosti a proporcionality: správce má posoudit, zda je kamerový systém skutečně vhodným a nutným řešením; metodika ÚOOÚ zmiňuje i použití AI, kdy je třeba zohlednit AI Act (v kontextu škol).
• Posouzení vlivu (DPIA): u rozsáhlého sledování veřejných prostor či použití AI bývá povinné.
• Vaše práva: právo na informace, přístup k vlastním záznamům (s omezeními), námitku a stížnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů; viz AI a ochrana osobních údajů (GDPR).
• Soukromé kamery: kamery na domech, v obchodech a na pracovištích mají vlastní pravidla; nesmějí neproporcionálně sledovat veřejný prostor či sousedy; zaměstnavatel musí respektovat práva zaměstnanců.
• Zvukové záznamy: zvýšená citlivost; zákonné limity pro nahrávání hovorů.

Kontrolní seznam – vlastní infografika

Rizika

1. Chyby a zaujatost: rozpoznání obličejů může chybovat, zvlášť u některých skupin lidí a ve špatných podmínkách; falešná shoda může vést k neoprávněnému zásahu proti nevinnému.
2. Odrazování od svobody: vědomí sledování může omezovat shromažďování a projevy.
3. Zneužití dat: sledování konkrétních osob (novináři, aktivisté, sousedé), únik záznamů.
4. Rozšiřování účelu (function creep): systém zavedený pro jeden účel se používá i pro jiný.
5. Neprůhlednost: veřejnost neví, co systém dělá a kdo jej kontroluje.
6. Závislost na dodavateli: zahraniční technologie, licence a data.
7. Kybernetická bezpečnost: napadení kamerových systémů; viz AI v kybernetické obraně.
8. Nepřiměřená důvěra v „AI“: automatická shoda se bere jako důkaz; podle AI Act nelze na základě výstupu systému přijmout rozhodnutí s nepříznivými právními účinky výlučně.
9. Deepfake a podvrhy: manipulace s obrazem a identitou; viz Deepfake: jak poznat.
10. Právní nejistota: pravidla a legislativa se vyvíjejí.

Co mohou občané dělat

• Informujte se: jaké kamery město provozuje, k čemu, kdo je kontroluje; město má povinnost poskytovat informace.
• Uplatněte práva: žádost o informace a přístup k údajům, stížnost správci a ÚOOÚ.
• Zapojte se do veřejné debaty: připomínky k legislativě, petice, komunitní organizace; v oblasti biometrie působí například organizace Iuridicum Remedium.
• Chraňte vlastní data: opatrnost při sdílení fotografií a biometrie; viz AI chatboti a soukromí dat.
• Nenechte se zmást: „chytrá kamera“ nemusí znamenat rozpoznávání obličejů; ptejte se konkrétně.
• Děti a mládež: kamery ve školách mají zvláštní pravidla (viz materiály ÚOOÚ).
• Zaměstnanci: znát pravidla kamer na pracovišti.

Kamery a rozpoznávání obličeje v kostce

Základní údaje – vlastní infografika

Výhody a nevýhody

Souhrn pro občany a obce – vlastní infografika

Související články

V kategorii AI v dopravě a chytrých městech najdete také AI v energetice měst a odpadového hospodářství, AI parkování a sdílená mobilita a AI navigace a mapy.

Shrnutí

Kamery s AI mohou analyzovat obraz, počítat osoby a v nejcitlivějším případě rozpoznávat obličeje. AI Act zakazuje biometrickou identifikaci v reálném čase ve veřejně přístupných prostorech pro vymáhání práva s výjimkami pro hledání obětí, předcházení závažnému ohrožení a identifikaci podezřelých z těžkých trestných činů, a to po předchozím povolení soudu či nezávislého orgánu. Případ pražského letiště ukazuje spor mezi bezpečností a soukromím a aktuální legislativa je sporná. Občané mají práva podle GDPR a mohou se obrátit na správce a ÚOOÚ.

Často kladené otázky ke kamerám a rozpoznávání obličeje